Sbor před první světovou válkou a ve válečném období
Činnostsboru se hned od jeho založení vyznačovala velmi dobrou aktivitou. Již za první půlrok bylo absolvováno 22 cvičení (aby byly získány alespoň zálady tehdejší požárnické techniky), už v září 1886 se také konalo první veřejné cvičení. A záznamy rovněž uvádějí, že hned v prvním půlroce se příslušníci sboru zúčastnili čtyř požárních hájení v Obecnici, tři v Příbrami, po jednom v Dubně a Hluboši, kromě toho také ...
...veřejných cvičení v Rožmitále, Bohutíně, Příbrami a na Březových Horách. Součinnost s okolními hasičskými sbory byla tenkrát intenzivní, jak si to ostatně vyžadovaly tehdejší poměry. Musíme uvážit, že nebezpečí požáru bývalo velmi časté, podstatná část vesnických chylup byla ze dřeva, pokryta doškovými (slaměnými) střechami nebo šindelovou dřevěnou krytinou. Po elektrifikaci nebylo ještě ani potuchy, takže se v domácnostech topilo dřívím a svítilo se svíčkami či petrolejovými lampami. To všechno při trošce neopatrnosti vyvolávalo značné nebezpečí vzniku požáru. Ani bleskosvody neexistovaly, takže údery blesku měly při bouřích zcela volné pole, čímž nebezpečí požárů dále narůstalo. Už v roce 1887 byly zavedeny dvoučlenné protipožární hlídky, v nichž se činní členové pravidelně střídali. Byly na pořadu v letím období, od začátku srpna do konce října, záhy však už od června do listopadu. Pro příklad, jak v té době vypadala pořární akce, uveďme záznam kroniky ze září 1887:
Večer o třičtvrti na devět vypuknul požár v Borku č.108. Sbor dostavil se v 10 minutách, 1/3 budovy byla v plamenech. Nábytek zachráněn. Sousední chalupa, jen dva metry vzdálena od hořícího domku, byla zachráněna s velkým namáháním. Budovy pod větrem (západním) byly taktéž v nebezpečí, avšak i ty zachráněny. Na požářišti byla, když oheň úplně udušen (ve dvě hodiny ráno), nechána hlídka čtyř mužů do 4 hodin rána a od 4 hodin opět další hlídka, čtyři muži se zásobou vody a veškerým nářadím. Zvláště neohroženě si počínali lezci Jan Neliba, Václav Khýn, Josef Tröst, bourač František Bláha. Chování veškerého mužstva bylo velmi dobré. Obecenstvo ochotně pomáhalo. Škoda na budově, jelikož rozšířena, asi 600 zlatých. Nájemníci utrpěli poměrně velkých škod, neb jim shořela veškerá píce pro dobytek a i sklizené obilí. Budova (svršek) pojištěna u "Slavie" na 500 zlatých.
Zajímavou skutečností z té doby je, že některé hlídky v létě ve žních začínaly již o třetí hodině odpolední. Jelikož požáry vesnických chalup byly poměrně časté, byl sbor trvale ve stavu pohotovosti a míval proto i mnohá cvičení. Například z velitelsté zprávy za rok 1887 vysvítá, že sbor zasahoval celkem v případě deseti požárů - to pětkrát v Obecnici a pětkrát v okolí; při požárech domácích celková účast 128 mužů (průměr 28), při požárech v okolí celkem 60mužů. Úhrnem bylo v roce 1887 vykonáno 18 cvičení s celkovou účastí 405 mužů (průměr 23) Příznačné pro tehdejší dobu a ovzduší v bývalé rakousko-uherské monarchii také je, že sbor se musel zúčastňovat i četných církevních slavností; záznam z kroniky za rok 1887 například ve výkaze o činnosti také uvádí:
Domácně zúčastnil se sbor církevní slavností a sice: velikonoční dobu obstaral stráže u Božího hrobu a zúčastnil se korporativně slavnosti "Vzkříšení". Taktéž při slavnosti "Božího těla". Rovněž byl účasten při svěcení praporu čtenářského spolku "Valdek" v Obecnici a při uvítání jeho arc. milosti pana arcibiskupa hraběte Schönborna.
Asi přece jen poněkud příjemnější, (i když samozřejmě zodpovědné) bývaly už v té době hasičské služby při divadelních představeních (ať už místních ochotníků či kočujících divadelních společností) a při poměrně četných tanečních zábavách. Buď to byly zábavy pořádané často u příležitosti svatby nebo společenské taneční zábavy různých spolků (včetně každoročních věnečků hasičského sboru).
V té době byl Obecnický hasičský sbor třetím nejsilnějším v tehdejší "Podbrdské župě" (po Příbrami a Březových Horách). Udržoval zdatnost svých členů, např. v roce 1888 se konalo 12 cvičení s náředím, jichž se v úhranu zúčastnilo 281 mužů, což byl velmi slušný průměr. Byla tu asistence při šesti divadelních představeních a 14 (!) tanečních zábavách. Někdy jich bylo až 18-20 ročně, koneckonců tento způsob zábavy byl tehdy vlastně jediným druhem širšího společenského kontaktu. Tisk byl rozšířen jen velmi málo, o nějakém rozhlase či televizi se na sklonku přeminulého století ani nemohlo zdát. Záznamy z té doby také uvádějí, že...
"obecní výbor byl požádán o zařízení strážnice hasičské, by hasiči, konající hlídku v čase nepohody, měli se kam schovat a tam nářadí některé umístěno býti mohlo..." nebo: majitelé koní žádáni, aby propůjčili koně ke stříkačce při veřejném cvičení.
Zápis ze října 1889: Konána slavnost svěcení nové stříkačky. Po vysvěcení stříkačky skládali slib mladší členové sboru. Odpoledne ve 3 hodiny učiněn praktický útok na hostinec Labských a poštu. Po skončeném veřejném cvičení byli činní členové poděleni poukázkami na pivo, ku kterémuž účeli darovala obec 20 zlatých... Zmínili jsme se již o tom, že společenský kontakt za tehdejších poměrů v závěru XIX. století byl dost omezený, a že proto poměrně časté taneční zábavy bývaly v Obecnici vlastně hlavním vyjádřením jakéhosi společenského kontaktu, zábavy a povyraženípři všech životních strastech. Jisté starosti zřejmě mívali hasiči především se zábavami posvícenskými, které byly asi dost bujné, jak svědčí kronikářský záznam z roku 1890: Ve dny ze 31. X. na 1. XI. až do 4. XI. zavedeny dvounásobné stráže za příčinou posvícení a zjednána úplná hotovost. Stroje uchystány na dvoře v pohotovosti. Po všechny dny nepřihodilo se ničeho a stráže konány správně. Dány dvojnásobné stráže, kteréž drženy po dny 31.X - 1.XI., 2.XI., 3.XI. Ve dny 2. XI. a 3. XI. konalo stráž vždy 6 mužů...
Vážné problémy nebývaly tehdy pouze s ohněm, ale i s druhým mocným živlem, s vodou. Její náhlé přívaly natropily čas od času i v Obecnici značné škody a bývalo tomu tak i na konci přeminulého století, například o jedné z nejvážnějších zátop té doby lze číst i v kronice hasičského sboru: Dvacátý čtvrtý listopad 1890 utkví každému z obyvatelstva zdejší obce po celý život v paměti. Povodeň, jaké nebylo v obci pamětníka, nadělalala náramných škod. Na obecném veřejném majetku odhadnua škoda přes 3 000 zlatých a mnohem větších nadělala na majetku soukromém. Ráno o šesté hodině hlášeno nebezpečí povodně a učiněna ihned opatření, jakých nám býti mohlo a svoláno zprvu jen několik mužů, by bděli nad stavidly splavů zdejších rybníků. Veškeré splavy rybníků vyjma fabrického, kdež vody, pak po Brůdku a Borku voda vnikla a vše zvýši až půl metru zatopila. I lidský život by padl za oběť rozkacenému živlu: u rychlíka I. hamru přecházeje splav právě v tom okamžiku se strhl, když urpostřed se nalézal dělník Josef Švagr. Byl odnešen přes 500 metrů proudem, na lukách na mělčině zachycen a zachráněn.
Stavidla byla veškerá vytažena a vody stále přibývalo. By snáze v pádu nebezpečí čeliti se mohlo a též pro pád kdyby nebezpečí hrozilo někomu, svolán sbor signálem poplašným a rozestaveni jmenovitě lezci s lany a háky a dlouhými žebříky na místa zvláště ohrožená, by pomáhali připlaveným dřevům k volnému odplutí. Na Německé, kde Chalupa přes potok, jen s nasazením života by bylo bývalo možno se dostáti, onen odkázán byl jen na pomoc sousedů. Člen sboru Josef Švagr nalézal se v nebezpečí utonutí, spadnuv v dravý proud ve splavu u I. huti a odnešen až na chmelnici (luka) na louku Makovcovu. Duchapřítomnost jeho obdivuhodná zachánila jemu život, neboť pozoruje pevnou půdu pod sebou v kleče posuňky dovolával se pomoci. První, kdo ho zachrániti hleděl byl Jan Šefl, ochranný člen sboru s kterým Josef Švagr rybník I. hamru v opatrování měl. Vida Švagra zmizeti, pádil okolo vody stále volaje o pomoc a nedbaje nebezpečí, přebřednuv proud, ke Švagrovi jíž klečícímu se dostal a později přikvačivší Hrabákové a studujícímu p. Methoději Záborci povedlo se Švagra, kterého již smysly opouštěly z vody vytáhnouti a do blízké chalupy Hrabákovy odnésti. Narychlo povolaný pan doktor Josef Rosol poskytl Švagrovi pomoci a nařídil jeho ošetřování. Následkem uleknutí, ustydnutí ztratil Švagr řeč a až dvacátého šestého poprvé promluvil...
Při svém desetiletém výročí vykazoval sbor celkem 208 členů a to dva čestné, 24 zakládajících, 8 přispívajících, 46 činných a 128 ochranných. Ze sboru vystoupil korporativní člen Spolek vojenských vysloužilců. Na přelomu století zvýšila obec odměnu za noční letní hlídky z 20 na 30 zlatých, čímž něco získala sborová pokladna. V roce 1900 zasahoval sbor při čtyřech požárech (3x v Obecnici a jednou v Příbrami), v roce 1901 pětkrát, v roce 1902 třikrát, vždy účinně a s uznáním.
V roce 1903 odešle ze sboru mnoho činných a zasloužilých členů, neboť byly v Obecnici zrušeny železárny, patřící dobříšskému knížecímu panství a řada činovníků odešla za prací jinam. Slévači především do STaré Huti u Dobříše, v důsledku toho bylo nutno zvolit i novou správní radu. Až do vypuknutí první světové války běžela pak činnost sboru v zaběhnutém rytmu. Ve školeních byl probírán služební řád, hasičská zdravověda, teorie podle článků v odborných časopisech, absolvovala se cvičení se stříkačkou, cvičení lezecká, především pro nově přišlé členy, zkušení si přitom své znalosti upevňovali. Za zaznamenání snad stojí, že v roce 1913 je v knize hasičských služeb zanesena poprvé v Obecnici hlídka v biografu. V roce 1913 byl rovněž učiněn pokus o založení ženského odboru a jinošské družiny, ale neuspělo se.
Tomu všemu však v roce 1914 učinil přítrž začátek první světové války, už 27. července byli povoláni do vyhlášené mobilizace i četní členové hasičského sboru: Anděl Bohumil, Korejs František, Kafka Kafel, Makovec Jan, Neliba Josef, Sobotka Josef. S tanečními zábavami byl v důsledku válečných událostí konec, takže kromě pravidelnýách letních hlídek a omezenějších pravidelných svičení drželi zbylí členové pohotovost hlavně při občasných divadelních představeních pořádaných ve prospěch vdov a sirotků po padlých vojínech. Byly vedle toho pořádány i dobročinné sbírky mezi občany. Jejichž výtěžek (celkem nepatrný) byl dán k dispozici obecnímu úřadu a pohřebnímu sboru. Ze záznamů vyplývá, že z činných členů padli v první světové válce Josef Vohradský a Václav Radvanovský, někteří členové se vrátili jako váleční invalidé.
Večer o třičtvrti na devět vypuknul požár v Borku č.108. Sbor dostavil se v 10 minutách, 1/3 budovy byla v plamenech. Nábytek zachráněn. Sousední chalupa, jen dva metry vzdálena od hořícího domku, byla zachráněna s velkým namáháním. Budovy pod větrem (západním) byly taktéž v nebezpečí, avšak i ty zachráněny. Na požářišti byla, když oheň úplně udušen (ve dvě hodiny ráno), nechána hlídka čtyř mužů do 4 hodin rána a od 4 hodin opět další hlídka, čtyři muži se zásobou vody a veškerým nářadím. Zvláště neohroženě si počínali lezci Jan Neliba, Václav Khýn, Josef Tröst, bourač František Bláha. Chování veškerého mužstva bylo velmi dobré. Obecenstvo ochotně pomáhalo. Škoda na budově, jelikož rozšířena, asi 600 zlatých. Nájemníci utrpěli poměrně velkých škod, neb jim shořela veškerá píce pro dobytek a i sklizené obilí. Budova (svršek) pojištěna u "Slavie" na 500 zlatých.
Zajímavou skutečností z té doby je, že některé hlídky v létě ve žních začínaly již o třetí hodině odpolední. Jelikož požáry vesnických chalup byly poměrně časté, byl sbor trvale ve stavu pohotovosti a míval proto i mnohá cvičení. Například z velitelsté zprávy za rok 1887 vysvítá, že sbor zasahoval celkem v případě deseti požárů - to pětkrát v Obecnici a pětkrát v okolí; při požárech domácích celková účast 128 mužů (průměr 28), při požárech v okolí celkem 60mužů. Úhrnem bylo v roce 1887 vykonáno 18 cvičení s celkovou účastí 405 mužů (průměr 23) Příznačné pro tehdejší dobu a ovzduší v bývalé rakousko-uherské monarchii také je, že sbor se musel zúčastňovat i četných církevních slavností; záznam z kroniky za rok 1887 například ve výkaze o činnosti také uvádí:
Domácně zúčastnil se sbor církevní slavností a sice: velikonoční dobu obstaral stráže u Božího hrobu a zúčastnil se korporativně slavnosti "Vzkříšení". Taktéž při slavnosti "Božího těla". Rovněž byl účasten při svěcení praporu čtenářského spolku "Valdek" v Obecnici a při uvítání jeho arc. milosti pana arcibiskupa hraběte Schönborna.
Asi přece jen poněkud příjemnější, (i když samozřejmě zodpovědné) bývaly už v té době hasičské služby při divadelních představeních (ať už místních ochotníků či kočujících divadelních společností) a při poměrně četných tanečních zábavách. Buď to byly zábavy pořádané často u příležitosti svatby nebo společenské taneční zábavy různých spolků (včetně každoročních věnečků hasičského sboru).
V té době byl Obecnický hasičský sbor třetím nejsilnějším v tehdejší "Podbrdské župě" (po Příbrami a Březových Horách). Udržoval zdatnost svých členů, např. v roce 1888 se konalo 12 cvičení s náředím, jichž se v úhranu zúčastnilo 281 mužů, což byl velmi slušný průměr. Byla tu asistence při šesti divadelních představeních a 14 (!) tanečních zábavách. Někdy jich bylo až 18-20 ročně, koneckonců tento způsob zábavy byl tehdy vlastně jediným druhem širšího společenského kontaktu. Tisk byl rozšířen jen velmi málo, o nějakém rozhlase či televizi se na sklonku přeminulého století ani nemohlo zdát. Záznamy z té doby také uvádějí, že...
"obecní výbor byl požádán o zařízení strážnice hasičské, by hasiči, konající hlídku v čase nepohody, měli se kam schovat a tam nářadí některé umístěno býti mohlo..." nebo: majitelé koní žádáni, aby propůjčili koně ke stříkačce při veřejném cvičení.
Zápis ze října 1889: Konána slavnost svěcení nové stříkačky. Po vysvěcení stříkačky skládali slib mladší členové sboru. Odpoledne ve 3 hodiny učiněn praktický útok na hostinec Labských a poštu. Po skončeném veřejném cvičení byli činní členové poděleni poukázkami na pivo, ku kterémuž účeli darovala obec 20 zlatých... Zmínili jsme se již o tom, že společenský kontakt za tehdejších poměrů v závěru XIX. století byl dost omezený, a že proto poměrně časté taneční zábavy bývaly v Obecnici vlastně hlavním vyjádřením jakéhosi společenského kontaktu, zábavy a povyraženípři všech životních strastech. Jisté starosti zřejmě mívali hasiči především se zábavami posvícenskými, které byly asi dost bujné, jak svědčí kronikářský záznam z roku 1890: Ve dny ze 31. X. na 1. XI. až do 4. XI. zavedeny dvounásobné stráže za příčinou posvícení a zjednána úplná hotovost. Stroje uchystány na dvoře v pohotovosti. Po všechny dny nepřihodilo se ničeho a stráže konány správně. Dány dvojnásobné stráže, kteréž drženy po dny 31.X - 1.XI., 2.XI., 3.XI. Ve dny 2. XI. a 3. XI. konalo stráž vždy 6 mužů...
Vážné problémy nebývaly tehdy pouze s ohněm, ale i s druhým mocným živlem, s vodou. Její náhlé přívaly natropily čas od času i v Obecnici značné škody a bývalo tomu tak i na konci přeminulého století, například o jedné z nejvážnějších zátop té doby lze číst i v kronice hasičského sboru: Dvacátý čtvrtý listopad 1890 utkví každému z obyvatelstva zdejší obce po celý život v paměti. Povodeň, jaké nebylo v obci pamětníka, nadělalala náramných škod. Na obecném veřejném majetku odhadnua škoda přes 3 000 zlatých a mnohem větších nadělala na majetku soukromém. Ráno o šesté hodině hlášeno nebezpečí povodně a učiněna ihned opatření, jakých nám býti mohlo a svoláno zprvu jen několik mužů, by bděli nad stavidly splavů zdejších rybníků. Veškeré splavy rybníků vyjma fabrického, kdež vody, pak po Brůdku a Borku voda vnikla a vše zvýši až půl metru zatopila. I lidský život by padl za oběť rozkacenému živlu: u rychlíka I. hamru přecházeje splav právě v tom okamžiku se strhl, když urpostřed se nalézal dělník Josef Švagr. Byl odnešen přes 500 metrů proudem, na lukách na mělčině zachycen a zachráněn.
Stavidla byla veškerá vytažena a vody stále přibývalo. By snáze v pádu nebezpečí čeliti se mohlo a též pro pád kdyby nebezpečí hrozilo někomu, svolán sbor signálem poplašným a rozestaveni jmenovitě lezci s lany a háky a dlouhými žebříky na místa zvláště ohrožená, by pomáhali připlaveným dřevům k volnému odplutí. Na Německé, kde Chalupa přes potok, jen s nasazením života by bylo bývalo možno se dostáti, onen odkázán byl jen na pomoc sousedů. Člen sboru Josef Švagr nalézal se v nebezpečí utonutí, spadnuv v dravý proud ve splavu u I. huti a odnešen až na chmelnici (luka) na louku Makovcovu. Duchapřítomnost jeho obdivuhodná zachánila jemu život, neboť pozoruje pevnou půdu pod sebou v kleče posuňky dovolával se pomoci. První, kdo ho zachrániti hleděl byl Jan Šefl, ochranný člen sboru s kterým Josef Švagr rybník I. hamru v opatrování měl. Vida Švagra zmizeti, pádil okolo vody stále volaje o pomoc a nedbaje nebezpečí, přebřednuv proud, ke Švagrovi jíž klečícímu se dostal a později přikvačivší Hrabákové a studujícímu p. Methoději Záborci povedlo se Švagra, kterého již smysly opouštěly z vody vytáhnouti a do blízké chalupy Hrabákovy odnésti. Narychlo povolaný pan doktor Josef Rosol poskytl Švagrovi pomoci a nařídil jeho ošetřování. Následkem uleknutí, ustydnutí ztratil Švagr řeč a až dvacátého šestého poprvé promluvil...
Při svém desetiletém výročí vykazoval sbor celkem 208 členů a to dva čestné, 24 zakládajících, 8 přispívajících, 46 činných a 128 ochranných. Ze sboru vystoupil korporativní člen Spolek vojenských vysloužilců. Na přelomu století zvýšila obec odměnu za noční letní hlídky z 20 na 30 zlatých, čímž něco získala sborová pokladna. V roce 1900 zasahoval sbor při čtyřech požárech (3x v Obecnici a jednou v Příbrami), v roce 1901 pětkrát, v roce 1902 třikrát, vždy účinně a s uznáním.
V roce 1903 odešle ze sboru mnoho činných a zasloužilých členů, neboť byly v Obecnici zrušeny železárny, patřící dobříšskému knížecímu panství a řada činovníků odešla za prací jinam. Slévači především do STaré Huti u Dobříše, v důsledku toho bylo nutno zvolit i novou správní radu. Až do vypuknutí první světové války běžela pak činnost sboru v zaběhnutém rytmu. Ve školeních byl probírán služební řád, hasičská zdravověda, teorie podle článků v odborných časopisech, absolvovala se cvičení se stříkačkou, cvičení lezecká, především pro nově přišlé členy, zkušení si přitom své znalosti upevňovali. Za zaznamenání snad stojí, že v roce 1913 je v knize hasičských služeb zanesena poprvé v Obecnici hlídka v biografu. V roce 1913 byl rovněž učiněn pokus o založení ženského odboru a jinošské družiny, ale neuspělo se.
Tomu všemu však v roce 1914 učinil přítrž začátek první světové války, už 27. července byli povoláni do vyhlášené mobilizace i četní členové hasičského sboru: Anděl Bohumil, Korejs František, Kafka Kafel, Makovec Jan, Neliba Josef, Sobotka Josef. S tanečními zábavami byl v důsledku válečných událostí konec, takže kromě pravidelnýách letních hlídek a omezenějších pravidelných svičení drželi zbylí členové pohotovost hlavně při občasných divadelních představeních pořádaných ve prospěch vdov a sirotků po padlých vojínech. Byly vedle toho pořádány i dobročinné sbírky mezi občany. Jejichž výtěžek (celkem nepatrný) byl dán k dispozici obecnímu úřadu a pohřebnímu sboru. Ze záznamů vyplývá, že z činných členů padli v první světové válce Josef Vohradský a Václav Radvanovský, někteří členové se vrátili jako váleční invalidé.